 Jitt: Ahoj všichni :) V prvé řadě bych vám chtěla poděkovat za nominaci ... respektive Titanii, která mě nominovala :) Popravdě jsem to nečekala :D Ale potěšilo :)
Doufám,
že vaše zvědavost bude následujícími odpověďmi ukojena dostatečně.
Snažila jsem se odpovídat tak, aby to mělo hlavu a patu, ale popravdě ...
který verbální průjem něco takového má? ;)
A teď už slíbené odpovědi. Enjoy!
Vercaskockama
Ahoj Jitt :-) Jak ses vlastně dostala k voltiži? Co máš na
tomto sportu nejraději? Bála ses poprvé si to vyzkoušet na koni pohybujícím se,
a ne tom cvičném? Co ti zatím přišlo jako nejtěžší věc? Nemotá se ti z té
akrobacie někdy hlava?
Ahoj Verčo :)
K voltiži jsem se dostala jako k téměř všemu ostatnímu, úplně náhodou :D
Tohle ode mě uslyšíte poměrně často, nicméně poslední dobou si mě věci
"prostě nacházejí", aniž bych po nich nějak zvlášť pátrala. Ne že
bych si stěžovala :) Chodím už roky na hipoterapii a právě tam mi to navrhli,
jestli to nechci zkusit. Tak jsem si říkala a proč ne, jsem pro každou špatnost
a navíc jsem ji jako malá chtěla dělat ... svým způsobem je to i splněný sen :)
Obecně ke všem pohybovým aktivitám, které vyžadují koordinaci a soustředění,
mám velmi kladný vztah, takže to bych asi vyzdvihla jako to gró. Mimoto
pohybovat se na koni do hudby, "tančit", mi pros tě těžce sedí do
naturelu a vyloženě si tu užívám. :D Hudba je prostě moje a pohyb do ní
jakbysmet :)
Budeš se asi divit, ale nebála jsem se :D Ono není kam moc spadnout, nahoru
neodletím a dole mě najdou, kůň na člověka vědomě nestoupne a ono to na tu zem
není až tak daleko :D Spíš navíc pokukuju po cvičení ve cvalu, i když to nemá s
paravoltiží moc společného, ale na trénincích je to prostě jiný :) I když, kdo
ví ... tak daleko jsem se ještě nedostala, ačkoliv mám za to, že některé věci
jsou ve cvalu jednodušší (jiné zas těžší, jaké překvapení :D).
Asi nejtěžší je pro mě v tuto chvíli tzv. holubička a cviky z ní vycházející,
kdy člověk klečí jednou nohou na koni a oběma rukama se drží madel, zatímco
pravá noha je v prodloužení těla natažená dozadu a zvednutá nahoru. I když to
je spíš proto, že máme jiného koně, který je o fous kratší, o fous užší a o
fous celkově menší, než na kterém jsme cvičili doteď. Bohužel pro člověka s
téměř sto devadesáti centimetry je to docela problém, protože ty
"fousy" docela silně chybí :D Ale hodně je to i o svalovém tonusu a
síle, které já prostě zatím nemám. Spojení těchto dvou věcí je pak bohužel
skutečná chuťovka. Obecně mi dělá problémy mlýnek, kdy se postupně přehazují
nohy přes hřbet koně, dokud člověk zase nesedí po směru jízdy (normální sed,
dámský směrem do kruhu, kontra sed, dámský směrem z kruhu a zpět do
normálního). Moje kyčle to prostě nemají rády ... :(
A co do akrobacie ... tam se toho nahoře moc dělat akrobatického nedá :D Zkoušela
jsem zatím stojku na rameni a de facto "kotoul" od krku koně na zadek
a přetočit se pak ze zad na břicho, ale to je asi tak vrchol ... I když občas
ze zažmolit na tom hřbetě tak, aby člověk správně poskládal všechny končetiny
je taky docela záhul, připomínající spíše předsmrtné křeče než elegantní pohyb
:D Nicméně hlava se mi nemotá a docela si to u užívám :) Já akrobacii ráda (i
když ji neumím).
Ještě by mě zajímalo, jaký nejpraštěnější nebo
nejnezapomenutelnější sen se ti kdy zdál? O čem bys chtěla, aby se ti někdy
zdálo?
Nejnezapomenutelnější sen je určitě ten, kdy jedu výtahem u babičky v
paneláku nahoru do pátého patra (ty domy mají síťovanou výtahovou šachtu
vedoucí středem, kde je vše vidět) a najednou se se mnou ta kabina utrhne a já
padám dolů ... Jako malá jsem se vždycky budila zpocená strachy, ale když se
ten sen objeví teď, tak si ten velmi realistický pocit pádu dozadu „do matrace“
užívám :)
Ráda bych více pohybových snů (ty jsou co do pocitu pohybu velmi
realistické v mém případě), ovšem to bych si své sny nejdřív musela pamatovat
:D Nejsem zrovna ideální typ snivce … utíkají mi po probuzení mezi prsty.
* * *
Titania
Mě by k tý voltiži zajímalo, jestli jsi bývala (jako že nás bylo
hodně) takový to dítě, co hrozně toužilo po koníčkách a teď v dospělosti si
splnilo sen, nebo jestli Tě spíš lákalo to cvičení samotný a koně byli jenom
příjemný přídavek. :-)
A pak mě hrozně fascinuje ta Tvoje vaječná sesle - jak jsi vůbec na ten nápad,
něco takovýho zkonstruovat, přišla? A co na tom bylo nejtěžší?
A třetí otázka je taková obligátní - jak jsi přišla na DV? A byla u Tebe dřív
henna nebo  DV?
A určitě mě napadne ještě něco, ale asi až poté, co odevzdám ten zatracenej
překlad, kterej mi odsává mozek - pokud někdo mezitím ty otázky nepoloží za
mě. :-)
Jooo ... cca od pěti do svých třinácti jsem byla otevřeně zamilovaná na
první pohled, od třinácti dál už jen tajně, aby to "nebylo trapný" :D
K sedmým narozeninám jsem chtěla koně (do paneláku) a ustájit ho na balkoně,
"dyť by se tam přece vlezl, jenom nějakýho malýho" ... takže ano, ano,
a ještě jednou ano :D Nicméně v dospělosti to ten splněný sen je, vždycky jsem
chtěla jezdit a po voltiži jsem taky pokukovala, takže v tomhle si rozhodně
nemohu stěžovat :)
S nápadem na vaječnou sesli nevědomky přišel táta, který mi návod na ni
poslal mailem. To ještě netušil, že mu tím zablokuju půl garáže :D Je to podle
návodu z internetu (stránky instructables.com, hotová studnice podobných
hovězin a dalších věcí) a jelikož je táta kutil, tak mi na to připravil
potřebné vybavení (řezací a lepicí stůl atd.) a já začala ... no ... už to
dělám dva roky, i když spíš proto, že tu konstrukci táta s oblibou používá jako
odkládací prostor, takže je věčně zaskládaná a nedá se k ní dostat :D
Za nejtěžší bych asi označila dokopat se k tomu oblíct se, zalézt do
tý garáže a několik hodin řezat krabice a lepit ty kousky do vrstev. Pro
představu; jedna vrstva trvá i s nalepením a nařezáním asi hodinu a půl ... a
těch vrstev je tam zhruba 140 – 180. A to ještě bude mít podstavec, který jsem
ani nezačala, neb prvně musím dodělat okraj :) Takže moje vlastní lenost :D
Na DV jsem se dostala opět tzv. "po haluzi", aneb pracovně řečeno
"když člověku rupne v kouli" :D Ze dne na den jsem se rozhodla, že z
vlasů na ježka chci vlasy dlouhé ... a proč troškařit, takže rovnou po zadek.
Tak jsem narazila na DV ... a na hennu :) Už od třinácti jsem snila o červených
vlasech, ale do chemické barvy se mi vůbec nechtělo. Tak to pořád zůstávalo v
rovině snění až .... přišla henna * w*, ta zázračná bylinka, co mi dokázala vykouzlit
přesně tu barvu, kterou jsem chtěla, ačkoliv to stálo nějaké ty omyly a mnoho
pokusů ... :D Ale s výsledkem jsem velice spokojená :)
A já se teda taky s ještě jednou přidám: Jakej máš recept na
den blbec (teda aby přestal bejt den blbec nebo se z něj stal den
"menšíblbec")?
Den blbec je nejlepší zaspat :) Prostě zalézt a spát … a když to nejde,
aspoň se někde zakopat a čekat, až to přejde. Co mi pomáhá, jsou seance s
americkou kamarádkou, která mě dokáže z těchto nálad vytáhnout do něčeho rozumnějšího
… I když je fakt, že sednout za volant a jít se projet pomáhá taky, pokud
člověku zrovna v cestě nestojí nějaká echt zácpa nebo čepičář vezoucí manželku
na výlet. :)
* * *
Bonemína
Jak bys strávila den ve stavu beztíže?
Zkoušením nejrůznějších akrobatických kreací a pokusů o uvědomění si sama
sebe v prostoru. Jelikož žádná gravitace = žádné pády 8) A obecně zkoušením, co
všechno se dá v takovém stavu dělat, takže řádným blbnutím, po kterém by fakt
hooodně dlouho pršelo :D (Malé děti si hrají, bude pršet.)
* * *
Astrid
Ahoj Jitt, za mě taky jedna otázka na nevlasové téma: mezi Tvými
zájmy uvádíš japonštinu - zabýváš se jí intenzivně? V čem je pro Tebe její
půvab? :-)
Ahoj Astrid :)
Japonštinou jsem se zabývala rok, chodila jsem na kurz ... Ovšem ten
zavřeli pro nedostatek zájmu a druhý, který tu v Brně je, stojí dvakrát tolik
:( Takže jsem ji prozatím musela opustit ... Na samoučení to není, zkoušela
jsem to a prostě to nedávám :(
Jinak se mi líbí nejen písmo (mám slabost pro ladné znaky) ale i melodika
té řeči ... hladí mne po uších :) Sice při sledování anime v originále s
titulky to člověk asi neocení, ale mně se ta řeč prostě líbí, Japonsko mě
fascinuje celkově :)
* * *
Caithlin
Někde jsi psala, že se chystáš do Ameriky - kam se tam chceš nejvíc
podívat? Vím, že pracuješ na povídce - jak ses dostala k psaní a které žánry
naopak nejraději čteš? A ještě jedna osobnější, kdyžtak samozřejmě pochopím,
když neodpovíš - co bylo nejtěžší při zvykání na vozíček a máš nějaký výhled,
že se ho třeba někdy zbavíš? Už se moc těším na odpovědi :-)
No, chystám ... :D Je to v plánu, i když spíše hodně dlouhodobém. Ráda bych
se podívala do Houstonu, kde mám kamarádku (za kterou bych jela) a se kterou
každonočně přes Skype řádím v iluzorním světě povídky, kterou píšeme formou
roleplayingu :) Chtěla bych ji někdy poznat osobně ... No a když už bych tam
byla, tak středisko NASA je jasná volba :) To by byl hřích tam nejít ... ale
jinak nemám nějaké ambice :) Budu ráda, když se dostanu tam a zase zpátky :D
Co do psaní jako takového, kdysi jsem si chtěla dokázat, že to taky dokážu,
a začala jsem. Nebylo to žádné mistrovské dílo, bavilo mě to, ale pak jsem toho
nechala ... A začala znovu až dva roky zpátky, kdy mě inspirovalo jedno
japonské anime (One Piece, kdo znáte). A řekla jsem si, že udělat si vlastní
dějovou linku a pohrát si s těmi postavami vůbec nezní jako špatný nápad, a
právě ona americká osoba je zodpovědná za to, že v tom pořád pokračuju :D Náhodou
jsme se potkaly na stránkách fanfiction.net, kde mě zaujala její povídka a
slovo dalo slovo ... A zbytek už je přítomnost :D
Nejraději čtu fantasy, ale nebráním se jakémukoliv příběhu s nosnou dějovou
linkou :) Tak nějak musím "souznít" s postavami ... blbě se to
vysvětluje. V poslední době hodně ujíždím na japonském anime a manze :D Komiksy
pro dospělé ... :)
K tomu zvykání si na vozík ... no ... asi to nabírání svalů na rukách, aby
se člověk vůbec někam dostrkal :D Zvlášť v tak přívětivém městě jako je Brno
... všude samý dokopec a skopec (ten taky není žádná výhra). Jinak se to celkem
dá ... nestěžuju si. Je to lepší, než se plazit :)
Výhled mám dobrý, ale jestli "se to spraví" zítra nebo za deset
let, to nikdo neví ... ale jednoho dne to určitě zas hezky půjde tam, odkud to
přišlo a ráda tomu zamávám na rozloučenou :) Aneb jak by pravil klasik „pařan“
… „kk thx bb“ a jedem dál :D
* * *
Housenka
Jitt, obdivuju, jak všechno zvládáš s nadhledem a sportovně. Jak
se vlastně stalo, že jsi skončila na vozíku?
Mohu-li si dovolit být cynická, pak prostou srážkou s blbcem :D
Ale ne, vážně ... Je to složitější na vysvětlení. Za vše může psychika a
jeden úraz, který působil jako spouštěč toho všeho. Mohlo to být cokoliv, ale
byla to rána do hlavy před osmi lety. Od té doby se to se mnou táhne a je to
takové střídavě oblačno ... sinusoida. Jednou je dobře, jednou zase méně. Teď
je to zas jakýmsi způsobem stabilní, ale ono se to zas změní. Kam, to je
otázka, ale doufám, že těch pádu "po hlavě do zadele" už bylo dost, a
je načase stoupat zase nahoru :) Aneb jak praví ono krásné přísloví …aby člověk
začal stoupat, musí se dostat na samotné dno, aby se měl od čeho odrazit :)
* * *
Ilona
Jitt - které roční období máš nejraději a proč? Kterou pohádkovou
postavu jsi měla ráda jako malá? A máš už nějaké dárky na Vánoce ? :-D
Roční období ... Z hlediska barevnosti asi podzim :) Zvlášť teď, jak bydlím
mimo Brno, to fakt stojí za to ... ty žlutozelenočervenooranžové lesy jsou
prostě ... uuuuu :) Pravda, plískanice a podzimní depky nic moc, ale když do
toho zasvítí sluníčko, tak si člověk až řekne, jaká je ta příroda děsnej kýč. A
stejně nad tím stojí a slintá ... :D Až si říkám, že jednou skončím jak ten
doktor z Postřižin, co se "zase kochal" ... :D někde ve škarpě,
protože se příliš nechám unést tou krásou okolo.
U mě vždycky vedl Rampa McKvák :D z Kačerova ... na něm jsem ujížděla jako
malá :D Správný střevo :) Princezny mě nikdy moc nebraly, já byla spíš akčnější
typ, takže jsem se viděla v roli těch rytířů s meči a na koních ... bylo
zábavnější jít "osvobozovat" než jen čekat, až si pro mě někdo přijde
:D
A Vánoce, dárky ... fuj, nestraš :D Ještě ne ... jsem ostuda, já vím :) Ale!
Doma jsme loni zavedli pravidlo ... jelikož nám Ježíšek pod stromeček donesl
celý domeček, tak nám odteď bude nosit už jen velké, hnědé, smradlavé, pro
kterýžto účel jsme mu zanechali na zahradě kadibudku, aby si měl kde odložit a
nes.. nám pod stromeček :D Nějaké drobnosti určitě budou, ale éra velkých darů
už je asi nenávratně pryč :)
* * *
Morganna
Jakou nejvyšší rychlostí jsi už na kriplkáře jela? A podařilo se
ti potom zastavit? :-D Jaké plemeno koně máš nejradši? A kdybys mohla mít jakékoli zvíře
jako domácí zvíře, které by sis vybrala?
Tvoje oblíbené historické období? Oblíbený strom? Typ zubního kartáčku? :-D S kým by sis ráda potřásla ploutví (může být aj pod drnem)?
Možná mě napadne něco dalšího... To není vyhrožování, ale slib... :-)
Vzhledem k tomu, že když je rovinka, lidi si stěžují, že vedle mě nestačí
ani běžet ... :D takže asi tak velkou. Já se s tím moc nedrbu, ono je to
jednodušší jezdit rychleji, člověk se pak tolik nenadře. Rozhodujícím faktorem
je ovšem stav chodníků, neb "vhodně" umístěný výmol dokáže efektivně
zapůsobit jako retardér a pak se už jen divím, proč se do toho vercajku
nemontují bezpečnostní pásy ... :D
Zastavení obvykle není problém, pokud člověk nezkouší jezdit na sněhu a
ledu, nebo se nesnaží zastavit "na fleku" :D Občas i na mokrém
chodníku, kde teče voda, je to poměrně veselé ... to je pak jak saně a ty se
brzdí jedině podrážkami :D Obecně co nedobrzdím rukama, to dobrzdím podrážkou.
(Královna Koloběž ... eee ... Kriplkára mladší :D)
Co do plemen koní ... ne že bych se v tom vyznala, ale cokoliv velkého,
spíše mohutněji stavěného a černého :D Ze stáje znám starokladrubačku Xatangu,
to je nádherný kus kobyly ... fakt majestátní kus a ta černá to jen podtrhuje
:) A taky tam byla chvíli jedna fríska, sice subtilnější, ale nádherně stavěná,
prostě radost pohledět. Na bělouše jsem
nikdy moc nebyla ... Já prostě raději tu černou. :)
Z domácích zvířat bych nepohrdla hadem (korálovka <3) nebo kočkou
tulivou ... pes je taky fajn, ale do domu moc ne ... na(ne)štěstí rodiče doma
zvířata nechtějí, tak to nemusím řešit. Ale toho hada bych brala :D bezúdržbová
záležitost.
Oblíbené historické období ... hmm. Asi japonská samurajská éra :) Celkově
je mi jejich kultura sympatická, i jejich "národní živoucí poklady",
gejši. Navíc katany, nodachi, naginaty a bisenta jsou neuvěřitelně elegantní zbraně
... <3
Oblíbený strom, rozhodně vrba :) Přizpůsobí se, je elegantní a téměř
nezlomitelná :) Ohne se, to ano, ale pak se zase narovná a obvykle po cestě
ještě stihne šlehnout jednu zpátky :D
Typ zubního kartáčku TePe Small, tvrdost medium :D v preferenční hráškově
zelené barvě :D
V tuhle chvíli bych fakt velmi ráda stanula xicht2xicht postavám, o kterých
píšu. Fakt by mě zajímalo, co si o tom myslí ... :D Z reálných osob nemám žádné
takové velké ambice ... Nebo mě v tuhle chvíli prostě jen nikdo nenapadá :)
Jo, a když už jsme byly u toho zubního kartáčku, spodky preferuju značku
Marks&Spencer v barvě béžové a podprsenku Adidas z H&M, černou,
sportovní s medium oporou :P * * *
Anywetta
Ahoj, má otázka je jednoduchá, kdo je tvůj životní/vlasový vzor a
proč? :-)
Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří si dokázali stát za svým, i když s nimi
nikdo nesouhlasil a drželi se své vytyčené cesty, i když ta vedlejší byla
jednodušší. Řekla bych, že tihle lidé (ale i třeba knižní postavy), položili
základ mé představě o tom, jaká chci být, a to se snažím nějak dodržovat :)
Bohužel (nebo bohudík?) není nikdo konkrétní, ke komu bych to mohla vztáhnout
...
Vlasový vzor jest mírně upraven na přiložené fotce. Nalezeno zde na DV
(článek o henně?) a barvu jsem si upravila … té jsem dosáhla. Co do délky a
hustoty nemám nárok, moje háro přestává být kovatelné, jakmile dosáhne pod pas
… no, nemůžeme být každá Locikou ;)
* * *
A na závěr bych chtěla nominovat náš mužský poklad, jednoho z mála
statečných mužů, jenž se hrdě ke své dlouhé hřívě hlásí a navíc je nás schopen
i něžně usměrnit, když naše emoce v debatách vzrostou nad únosnou míru …
… ano … nominovat bych chtěla našeho milého moderátora, člověka, jenž dbá
na správný zápis svého nicku vždy a za všech okolností - danny1691.
Foto (C) Jitt, Galerie
(C)
Dlouhevlasy.cz, Jitt, 2015. Publikování části nebo celku na
jiných webech je přísně zakázáno, možné POUZE na základě písemného
souhlasu dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
)
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
) 
) 
). Držím palce do budoucna - s voltiží, se seslí, s povídkama a cestou do Ameriky, jakož i se vším ostatním. Jsi pro mě velmi inspirativní člověk - a po tomhle rozhovoru ještě víc než předtím. 
) 
