Fyzické útoky na naše vlasy

[Tyrkysová]

Když jsem jednou spala (bylo mi nějakých 16), malej bráška (tenkrát skoro 5) si vzal nůžky a na hlavě zezadu vystříhal kolečko (tam co se dělá turbínka , prostě střed). Musela jsem na ježka. Vlasy byly pod lopatky a já strašně brečela. Bratr se obhájil tím, že chtěl, abych vypadala jako on aspoň mám nějaký schovaný na památku, dneska se tomu už směju. Nebejt tak mladej, byl by tenkrát skopnutej ze schodů

[Caithlin]

Pokud to ta kolegyně myslela opravdu jenom jako vtip, tak mi to nepřijde jako nic špatného (teda vadilo by mi spíš, že mi šermuje nožem u obličeje).

[Philogia]

[coma]

[KrejcovaGabriela]

Tohle sice nebyl fyzický útok úmyslný, ale...
Před pár dny se mi stalo, že jsem jela s přítelem enkem v noci z hospody a jak to tak bývá, každý druhý byl lehce připitý. Když jsme dojeli na zastávku, jeden pán vystupoval a když jsem ucítila tlak na hlavě a podívala jsem se po původci, všimla sem se, že se moje vlasy zachytily kamsi tomu vystupujícímu pánovi a on mě táhnul za sebou... ani nevím, jestli mě vymotal pán, když si toho všiml, nebo přítel, ale bylo to dost děsivý
Vlasy ale žádnou ztrátu naštěstí nezaznamenaly
_________________
Prave mam amnezii a zaroven deja - vu. Myslim, ze jsem na to predtim zapomnel. (Steven Wright)

[Kvetinka06]

[Lanevra]

Zdravím
Že mi někdo občas bez dovolení sáhne do vlasů, to jsem už zvyklá, ovšem tohle jsou děsivé příběhy. Teď se začnu bát snad i těch malých dětí, co mně považují za princeznu.
Já mám s tímhle asi jen dvě zkušenosti, jednu starou, to bylo spíš psychické a jednu novou, už přímo fyzickou, i když neškodnou.

Když mi bylo patnáct, to jsem měla vlasy tak do půl zad, tak jsem ležela v Motole. Vyskytli se tam vši, jednu holku tam dokonce na krátko ostřihali, což jsem se dověděla až později. Všichni museli jít na prohlídnutí hlavy sestrami. No a v mých vlasech (prý) jedna ze sester našla hnidu. Už brala do ruky strojek, že to musí dolů a pak umýt šamponem proti vším. Já na to povídala že to přeci nemůžou udělat bez rodičů, na což mi řekla že se jedné o hygienický problém nemocnice a že do toho rodiče nemají co mluvit. Naštěstí se druhá sestra zželela a prohlídla mně znovu. Ta už samozřejmě nic nenašla, takže buď ta hnida vůbec neexistovala a nebo to byl jenom lup případně nějaký cucek. Tehdy mi ani tak nešlo o vlasy, nějak jsem si neuvědomovala že můžou dorůst a že jsou už docela dlouhé, ale o ten fakt že by mně stříhala a nebyl při tom nikdo, koho znám.

A pak nedávno jsem seděla na lavičce v obchodním domě. Ochomejtali se tam kolem dva tak dvanáctiletí kluci a samozřejmě rovnou ke mně. Nejdřív začala po mě foukat papírky z brčka. To jsem ještě snesla bez většího zlobení, jen jsem si tak mumlala že by si je měli rodiče hlídat. Pak ke mě jeden přiskočil a trhnul mě za culík. Tak jsem vyletěla a pleskla mu pohlavek, že doma takoví asi ještě nikdy nedostal. Načež kde se vzala, tu se vzala, z ženské co mi seděla přímo za zády se vyklubala jeho matka, které na mně začala řvát. Nakonec to dopadlo tak, že jsem byla hlídačem vyvedena ven z obhoďáku.
Já vím že malé děti se bít nemají, ale rodiče na ně mají dohlížet a hlavu jsem mu neurazila.

A pak mi samozřejmě pravidelně atakuje hlavu můj ptáček, žačice. Nejen že jsem její "manželka", jsem samozřejmě i pohybliví, multifunkční šplhací strom s dlouhou liánou vzadu. Moc dobře ale ví, že na hlavu a vlasy nesmí, tak vždycky jen jednou za čas zkouší štěstí a pak samozřejmě miluje když si rozhodím vlasy na opěradlo křesla a ona může přeskládávat pramínky.

Hups, jsem se trochu rozepsala, pardon.

[*Housenka]

[Lanevra]

Sestra byla asi z roku raz dva kdy se ještě musela hlava vyholit dohola a omýt octem, aby se člověk zbavil vší, nebo já nevím.

[poppy]