Nebudu se ani snažit předstírat, že věřím lidem, kteří tvrdí, že žijí pouze z vesmírné energie a nepotřebují přijímat žádné živiny. Na druhou stranu nechci tento názor nikomu vnucovata zároveň žádné hlasy argumentující jakkoliv mě nepřivedou na jinou víru. Ne, ne… Mně se na tom nelíbí jiná věc.

            Kdybych já uměla žít bez jídla, nepořádala bych přednášky za peníze pro střední a vyšší třídu žijící blahobytně v Americe a západní Evropě. Určila bych si jako celoživotní řeholi předat tento zcela jistě výjimečný dar těm nejpotřebnějším a zmírnila tak hladomor.

            Inu, pravděpodobně by mi nějaký guru řekl, že na to, aby lidská bytost mohla začít praktikovat pránovskou výměnu, musí být na jisté duchovní úrovni, musí opravdu chtít, být odhodlaná, vymeditovaná a já nevím co ještě. Ale kdo může mít větší odhodlání vzdát se jídla, než lidé, kteří se ho vzdát museli?

            A tak se dostávám v kruhu k tomu, proč lidem, co nejí, nevěřím (opominu-li biologické, fyzikální a jiné zákonitosti)… Je-li někdo spirituálně natolik na výši, že ho univerzum samo vyživuje, něco takového ho zkrátka musí napadnout.