|
 Kulturu národů můžeme definovat jako to, co většina z nás považuje za kulturní charakteristiku dané společnosti. Některé kulturní prvky se nenávratně ze společnosti vytratily, jiné přežily a své místo siudržely dodnes. Samotné střetávání kultur odstraňuje kulturní bariéry, umožňuje prolínání širokého spektra vlivů a tím vzniká živná půda provytváření nových znaků společnosti. Mezi přeživší prvky jistě patří i DLOUHÉ VLASY, které měly značný význam v nejrůznějších epochách a zeměpisných šířkách.
Přesné vymezení dlouhých vlasů je odlišné napříč různými kulturami, případně i v rámci kultury jedné. Např. žena s vlasy dlouhými po bradu může být považována za krátkovlasou, zatímco muž se stejnou délkou vlasů bude považován za dlouhovlasého. Řada vědců se domnívá, že dlouhé vlasy sehrávají důležitou roli při lidském výběru svého protějšku, což vychází zejména ze skutečnosti, na jejímž základě délka vlasů představuje znak zdraví. Z pohledu kulturního dlouhé vlasy často signalizují vyčleňování ze struktur a pravidel, i když existují výjimky, jako je thajský národ. Zpřísněné způsoby života, jako je tomu u nábožensky založených kultur, většinou uplatňují konkrétní pravidla délky vlasů. Např. v jedné části Starého zákona existují pasáže zakazující mužům, na rozdíl od žen, mít dlouhé vlasy. Také mniši vyznávající Buddhismus, si holí hlavu jako součást pravidel buddhistických bohoslužeb. Pomineme-li náboženskou oblast, z kulturního hlediska jsou dlouhé vlasy často spojovány se způsobem života vymykajícím z toho, co je kulturně přijatelné. Např. podřízenou kulturu bylo někdy možné rozpoznat na základě nařízení jejího panovníka ohledně délky vlasů ( evropští Židé si v 9.stol. nechávali narůst lokny, holili se na bocích a vlasy nechávali jen ve středu nebo si holili vlasy vepředu od ucha k uchu a nechávali si jen ocásek - bylo vydáno přímo ustanovení, na jehož základě Židé nesměli nosit dlouhé vlasy). Naopak v době maurského Španělska Židé nemohli nosit upravené vousy a vlasy po vzoru většinového obyvatelstva. Jiný případ spatříme v 17.stol. , kdy si během anglické buržoazní revoluce odpůrci krále stříhali vlasy na velmi krátkou délku (irský puritánský zvyk), zatímco jeho příznivci nosili vlasy dlouhé. Během revolučních 60.a 70.let minulého století dlouhé vlasy představovaly silný nástroj rebelie proti kulturním normám a to především v USA a v řadě západních zemí. Moderní ne-západní kultury, jako je Islám nebo Čína, považují dlouhé vlasy za západní vliv. Afghánský Taliban trestal muže za nošení dlouhých vlasů západního vzoru. V případě žen je tomu naopak. Dlouhé vlasy se staly kulturně přijatelné, zatímco krátké vlasy signalizují vzbouření, rebelii. Bible naznačuje, že krátké vlasy činily ženu neatraktivní. V západních kulturách jsou dlouhé vlasy tradičně akceptovány jako jeden z charakteristických znaků ženy. Příznivkyně feministického hnutí dlouho debatovaly o tom, zda jsou dlouhé vlasy výhradně znakem feminity nebo zda se přiklonit ke krátkým vlasům jako protikladu vůči zažitému stereotypu (žena = dlouhé vlasy). Asijské kultury hodnotí ženské dlouhé neupravené vlasy jako signál sexuálního záměru nebo nedávného styku, proto nosí v běžném životě často vlasy vyčesané a sepnuté. U některých kultur dlouhé vlasy symbolizují bohatství a plodnost, protože dlouhé vlasy není vždy snadné získat. Předchůdci kadeřníků – ve středověku „holiči“ působili současně i jako dnešní praktičtí lékaři, což byla činnost předcházející vstupu do mnišského řádu a kněžství. Od 12.stol. do druhé pol.18.stol. byli holiči nazýváni lékaři krátkého roucha a vykonávali zákroky, jako bylo trhání zubů, pouštění žílou a léčba hnisavých a zanícených ran. Bylo to právě během uvedeného období, kdy holiči-kadeřníci přicházeli poprvé do kontaktu s řadou nástrojů a chemických sloučenin, které se později rozvinuly do metod barvení a odbarvování vlasů. Vlasatá historie:Antika:Egypťané – k péči o vlasy používali různé nožíky, žiletky, vlasové jehlice, hřebeny a dokonce i natáčky a to od cca 4 000 let před n.l. O tisíc let později začali nosit umělecky vytvořené paruky a to jen během důležitých událostí. V té době si Egypťané začali barvit vlasy a paruky. Nejpoužívanější barvou byla modrá, zelená, blond, písková a barva zlatého prachu. Egyptským dětem byly vlasy vyholovány, ponechán byl pouze jeden pramen na straně hlavy, nazýván pramínek mládí. Tento účes nosili chlapci i dívky do pubertálního věku. Po té chlapci nosili vlasy většinou zcela vyholené, mladé dívky nosily vlasy zapletené, v ohonu nebo rozpuštěné. Mladé tanečnice nosily dlouhé ohony, které si zaplétaly. Dospělé ženy upřednostňovaly hladké nebo přirozeně zvlněné dlouhé vlasy, zdobily si je květinami a lněnými stuhami. Umístění lotosového květu na horní část hlavy bylo obzvlášť oblíbené. Používání této ozdoby přispělo k vzniku korunek a diadémů (ze zlata, tyrkysu, granátů a malachitových korálků). Otroci a sluhové nesměli nosit stejné účesy jako egyptská aristokracie. Často si vlasy splétali do osmi nebo devíti copů a na zadní části hlavy je spojili. Pokud si obecně Egypťané vlasy holili, tak často tomu bylo z důvodu praktičnosti v horkém počasí a z důvodu vyvarování se nebezpečí vší. Dlouhé vlasy nebyly považovány za preferovaný znak ženy/muže. V Egyptě byly velmi oblíbené paruky. Ty si mohla dovolit jen movitější třída, ten, kdo si nemohl paruku dovolit, používal levnější prameny na prodloužení vlastní délky (předchůdci dnešních oblíbených extensions ☺ ). Paruky byly vyráběny z lidských vlasů, ovčí vlny nebo rostlinných vláken. Čím více se paruka podobala pravým vlasům, tím byla dražší. Profese holiče vyrábějícího paruky, byla velmi respektovaná. Byla to jedna z mála profesí, jež mohly vykonávat i ženy. K barvení vlasů byla často používána henna, využití našla i při barvení nehtů a rtů. Ztrátu vlasů Egyptští muži řešili používáním tuku z kozorožců, lvů, krokodýlů, hadů, hus a hrochů. Na lysá místa si také přikládali nasekané listy salátu k podpoře růstu vlasů. Egypťané jsou právem považováni za strůjce aromaterapie. Oleje jako jedlový, rozmarýnový, mandlový a ricinový hojně používali k masážím na stimulaci vlasového růstu.
Řecko - Řecké ženy většinou nosily dlouhé a vlnité nebo kudrnaté vlasy. Na antických freskách jsou často znázorněny ženy s kudrnatými prameny splývajícími od uší k hrudníku. Později si ženy vlasy začaly sčesávat a formovat do uzlu za krkem – tento účes se nazývá Řecký uzel. Na rozdíl od egyptských žen, u řeckých byly delší nebo dlouhé vlasy považovány za atraktivní. Muži nosili krátké vlasy, vlnité nebo kudrnaté. Ženy i muži si účesy zdobili ozdobami ze zlata, stříbra, slonoviny, dále používali stuhy, drahé kameny a perly. Oblíbené byly i paruky, které umožňovaly okamžitou změnu barvy vlasů nebo celého účesu. Přesto si řecké ženy později začaly vlasy zesvětlovat, zejména používáním šafránu. K vlnění vlasů ženy i muži používali bronzovou krátkou dutou tyč.
Střední východ: Ženy si vlasy zahalovaly kouskem látky, přesto byly účesy i pro ně velmi důležité. Často si je sčesávaly do pravidelných pramenů. Tyto jemné prameny symbolicky představovaly obdělávání půdy a tak vyjadřovaly lidskou civilizaci (kultivace půdy byla nejdůležitější činností při obživě). Středověk:Ženy i muži z vyšší vrstvy nosili vlasy většinou volně rozpuštěné. Ženy si někdy do vlasů připevňovaly zlaté korálky. Ženy z nižší vrstvy nosily vlasy bez ozdob a obecně i kratší, s délkou po bradu nebo po ramena. Ženy aristokratky nosily čepce s rovným kšiltem, nebo stuhy a zlaté nitě ve vlasech. Později se čepce, klobouky a závoje staly ještě populárnější a to zejména v době, kdy církev začala klást důraz na důležitost zahalování vlasů v případě vdaných žen. Během této doby se staly velmi oblíbenými také čepce ve tvaru kužele se závojem. Čelo si ženy někdy dekorovaly čelenkami s perlami a kameny. Oblíbené byly také vlasové síťky.
    
Renesance:V době renesance byly módními styly harmonie a symetrie. Tělo a vlasy mohly být opět ukazovány. Blond a zlatá byly oblíbené, stejně tak řecké a římské styly účesů. Ženy si vlasy dekorovaly drahými kameny, perlami, stuhami a závoji. Také si vlasy splétaly, někdy z copu vytvořily korunu okolo celé hlavy. K barvení vlasů ženy používaly kamenec, síru, sodu a rebarboru. Ve Francii ženy drtily květiny a vzniklou směs pak používaly jako pojítko ingrediencí při aplikaci do vlasů. Ženy nosily také čepce a kloboučky, muži široké klobouky, které někdy zdobily vzácné kameny.
Alžbětinská doba:Ženy i muži nosili velmi vysoké límce, po vzoru španělském. Muži měli krátké vlasy, ženy nosily své dlouhé vlasy vyčesané nahoru a upevněné do drátového rámu v podobě srdce. Módní múzou byla především královna Alžběta. Ženy usilovaly o napodobování královniných kudrnatých zrzavých vlasů a to za pomocí různých receptur na barvení vlasů. V některých případech ženy neváhaly použít i vlastní moč. Používání paruk a napodobenin vlasů bylo hojně zastoupené i v době alžbětinské. Velmi komplikované účesy vznikaly právě v této době.  
Baroko:Ženy si vlasy rozdělovaly na pěšinku uprostřed hlavy, podél hlavy nosily spuštěné natočené prameny. Zdobily si vlasy korálky, někdy peříčky tak, aby výsledný účes ladil s šaty. V době baroka si muži nechávali narůst dlouhé vlasy. Kudrnaté vlasy, kníry a bradky byly velmi módní záležitostí. Paruky byly oblíbené, byly vyráběny z lidských vlasů nebo koňské srsti. V 17.a 18.stol. paruky představovaly symbol společenského statutu a čím více paruk majitel měl, tím více byl považován za bohatšího. Paruky byly různých barev, od hnědé přes bílou, šedou, modrou až po růžovou. K barvení paruk se používala lepivá substance a obarvená mouka. Nejoblíbenější barvou se stala bílá. Účesy žen doplňovaly vysoké kudrny po francouzském vzoru. V pozdním baroku si ženy česaly tak vysoké účesy, že v některých případech dosahovaly až 60cm.
   Viktoriánská doba:Velmi populární se stala úprava vlasů od kadeřníka. Velmi módními se staly francouzské účesy. Rakouská císařovna Alžběta zavedla módu vplétání květin do vlasů. Ženy i nadále měly v oblibě klobouky. Jemné kloboučky vytvořené s pestrými dekoracemi jako ovoce a stuhy byly obzvlášť oblíbené. Během r. 1870 se staly módními zadní prameny volně rozpuštěné a splývající na záda tak, aby byl podtržený přirozený vzhled.
    (C) 2009 Miki7 a Dlouhevlasy.cz, další šíření bez povolení serveru není povoleno
Sdilej clanek na Facebooku
 |
