|
Kitsunechan pro nás sepsala inspirativní článek o japonské péči pro krásné vlasy i pleť.
Už se vám někdy stalo, že
jste se podívali na nějakou Japonku a málem vám pukla hlava závistí nad těmi
úžasně lesklými, rovnými černými a dlouhými vlasy, čistou a dokonalou pletí a
něžnou postavou? Jestli ano, rozhodně nejste sami. Japonky jsou svojí
přirozenou krásou tak známé, že heslo „japonská“ (krása, vlasy, péče o pleť)
patří na internetu k jednomu z nejvyhledávanějších termínů, co se
tělopéče týče.
Pokud se ale pokusíte
něco najít v češtině, dozvíte se tak leda, že máte jíst vyváženou stravu.
To je sice pravda, ale určitě vás hlavně zajímají nějaké triky, které budou co
nejdříve viditelné, že?
Rozhodla jsem se, že
vzhledem k dlouhodobému zájmu pokud jde o asijskou krásu, už toho vím
dost, abych vám mohla shrnout své poznatky.
Pojďme na to.
Strava
Ano, tvrdila jsem, že to
nebudu řešit, ale trochu se o tom zmínit musím. Japonky nemají celulitidu,
nejsou tlusté a stárnou pomaleji. A pak jsou tu ještě ty vlasy a pleť…
Samozřejmě že na tom má
strava velký podíl.
Jak jedí Japonci?
Důležité je, že většinou
jí velmi malé porce. Vše si pečlivě připraví, ozdobně nakrájí a naaranžují do
malých mističek. Všechno pak jedí velmi pomalu a jídlo si vychutnávají.
S naším nešvarem typu: „Před tím, než jdu koukat na film, nandám na talíř
všechny mlsky, co najdu v lednici, a u filmu je pak bezduše sežeru“ (jojo,
zbožnuju to), bychom asi v takové tradiční rodině působili velmi
nevychovaně. K jídlu chovají velkou úctu.
Složení stravy
Japonci téměř nejedí
potraviny obsahující lepek (pšeničná mouka…). Proto se nezanáší jejich střevní
stěna a mohou vstřebat s potraviny všechny důležité živiny. (Více o této
problematice najdete na internetu).
Jako detox na tři měsíce
mohu bezlepkovou „dietu“ opravdu doporučit. Nejdřív je člověku tak divně
„lehko“, ale to jak se v těle budete cítit pak… Nepopsatelně. 
Hlavní složku potravy,
jako je u nás pečivo nebo chléb, tvoří rýže.
Já jsem si na ní docela
ujela, ale pozor! Může se vám stát, že se vám bude nedostávat vitamínů z B
skupiny a pupínky jsou tu. Náš metabolismus je přece jen zvyklý na jiné
chemické složení potravy. Já to vyřešila Pangaminem a vše je v pořádku.
Další důležitou věcí je,
že nejedí tolik ovoce, protože je drahé. Zato zeleniny je tolik druhů, že
člověk pomalu ani neví, kde mu hlava stojí. Tvoří až 50 % z celkového
množství jídla. No, a samozřejmě pak tu máme všelijaké mořské plody, ryby,
syrové maso, řasy a podobné podivnosti. To je myslím to hlavní. Řasy jsou
bohaté na vitamin B12, vápník, draslík, hořčík , jod a železo. Ryby na nenasycené mastné
kyseliny a ty samé látky. Pro obyčejného Středoevropana, který jí rybu tak
v rybích prstech a pomalu neví, co to je nori, jako jsem byla já… Fůj,
navíc všechno smrdí rybinou… Hrůza. Ale věřte, nebo
ne, ono se na to dá zvyknout. Chce to sice trochu čas, ale jde to. Ryby jsem se
sice jíst nenaučila, ale už se skoro neobejdu bez vloček z nori řasy. Sypu
si je na rýži, když ji jím třeba s kari nebo zeleninou, masem… Podle mého
pozorování můžu říct, že skoro okamžitý efekt to má na moje lámavé nehty a na
lesk vlasů. To, co mi po začátku řasojedlictví roste na hlavě, je o třetinu
lesklejší než před tím.
Dalším zázrakem japonské kuchyně je pasta miso. Je to fermentovaná pasta ze
sóji. Obsahuje živé enzymy, které pomáhají při trávení, ovlivňuje vyváženost
přírodních sacharidů, dodává esenciální oleje, vitamíny, minerály a proteiny ve
vyváženém složení. Obsahuje i vitamín B12. Miso slouží k povzbuzení životní
síly, podporuje látkovou výměnu, je bohaté na minerály, pomáhá při špatném
trávení, vyživuje pokožku a krev, a tím podporuje tvorbu buněk a kožní tkáně,
pomáhá při srdečních chorobách, rozpouští v krvi cholesterol, cévy jsou pak
pružnější, je velkou pomocí při předcházení arterioskleróze nebo vysokému
krevnímu tlaku, zmírňuje důsledky kouření nebo konzumace alkoholu, pomáhá jako
prevence proti alergiím a tuberkulóze. Dá se koupit v každé zdravé výživě
a je neuvěřitelně výborná. Doporučuji.
Samozřejmě nesmím
zapomenout na zázračný zelený čaj, ale to je už na speciální článek.
Jen tak pro zajímavost
ještě podotýkám že Japonci skoro vůbec nesportují, tak leda chodí do lázní a že,
ač se v Japonsku kouří na počet obyvatel asi třikrát více lidí než u nás, jen
málo lidí umírá na rakovinu plic.
Něco o pleti
Stejně jako u většiny
kultur na světě, je i v Japonsku pleť vnímána jako jakýsi indikátor
zdraví. Ideálem je mít plet krásně hladkou, jednobarevnou a čistou. Je ale
jeden velký rozdíl v tom, jaký odstín by podle Japonců a nás pleť měla
mít. Zatímco většina Evropanů se nemůže nabažit sluníčka a opalují se, kde
můžou, aby chytli ten správný exotický odstín, v Japonsku a Asii obecně je
za ideál považována co nejsvětlejší plet. Většina Japonek se neopaluje vůbec, a
to do té míry že i na pláž nosí velké klobouky, rukavičky, dlouhé šaty a
pečlivě se chrání opalovacími krémy s vysokým SPF faktorem. U Japonců,
kteří mají pleť přirozeně světlou, to je ještě dobré, ale mám nutkání se
podělit o zážitek z Thajska. V televizi jsem pro srandu sledovala
reklamy a najednou vidím něco důvěrně známého: krásná modelka
v rozevlátých šatech kráčí po molu a postupně tmavne… nojo, reklama na
samoopalovák. Ne pozor! Ona netmavne, ale bělá! Reklama na bělicí krém. Jeden
celý regál v supermarketu zabraly bělicí krémy na kůži.
Zpátky do Japonska. Díky
tomu, že Japonky svou pleť sluní pramálo, stárne pomaleji a nemají pigmentové
skvrny. Japonky se také příliš nelíčí (nemyslím harajuku a tak podobně J) a nedělají jednu zásadní chybu, co Evropanky. Nepoužívají těžké krémy a
séra, když jsou na ně příliš mladé a na všechno matlají olej z kamélie.
(Aki, moje japonská kamarádka žijící v ČR, říkala, že se zde nedá sehna ,
a používá levandulový olej od Weledy a já také, po jejím vzoru. Je lehký,
voňavý, bezbarvý a rychle se vstřebává. Doporučuji. Aki má mimo jiné hlavní
podíl na receptech, co uvádím)
Recept č. 1.
Pro vypnutí unavené pleti
Potřebujeme: jeden bílek
Rozmícháme vidličkou,
napatláme na obličej a necháme zaschnout. Toto prý dělá Aki maminka. Protože
nepotřebuji zatím napínat pleť, nezkoušela jsem.
Recept č. 2.
Pro důkladné vyčištění
(nevhodné pro jemnou a citlivou pleť)
Potřebujeme: oblíbený
přírodní olej, mýdlo bez ropných derivátů a houbičku.
Obličej hodně namastíme
olejem, až se leskne. Necháme tak minutu a poté hodně důkladně smyjeme mýdlem a
vydrbeme houbičkou. Můžeme namydlit až dvakrát. Po osušení namažeme tenoučkou
vrstvou oleje.
Vhodné dělat tak jednou
týdně.
Recept č. 3.
Večerní rozjasňující
mazání na vyčištěnou plet
Potřebujeme: oblíbený
olej, okurku, citron (pozor, při dlouhodobém užívání mírně zesvětluje).
Pleť vyčistíme,
opláchneme zbytky čistidel (i neoplachovacích). Z okurky mačkáním
vyždímáme alespoň čajovou lžičku šťávy, přidáme JEDNU KAPKU citronové štávy a
půl lžičky oblíbeného oleje. Vše důkladně promícháme, nejjednodušší je to
v malé uzavíratelné nádobce, např. filmovce, aby vznikla co nejhomogennější
emulze. Dáme polovinu do dlaně a vklepeme konečky prstů do pleti.
Ráno opláchneme teplou
vodou.
No a teď už konečně
k očekávaným vlasům
 První čím vás musím
zklamat, je, že vám řeknu, že i když se postavíte na hlavu a budete potit
zlato, pokud jste čistokrevný Evropan, nebo nemáte nějaké asijské předky, nikdy,
nikdy, nikdy nebudete mít takové vlasy jako Asiatky. Základní kouzlo je totiž
v genetické výbavě. Asijské vlasy obecně jsou velmi silné a rovné. Nejsou
příliš poddajné a jsou dost těžké. Jejich mikroskopická stavba je také od
evropských vlasů dost odlišná. Naše vlasy jsou v porovnání se světem velmi
jemné, vláčné, při řezu mají menší průměr a téměř neobsahují střední dřen -
medulu, hlavní hmotnostní objem tvoří povrchová silná pokožka – kutikula. U
Asiatek je tomu obráceně. Vlasy jsou tvořeny především medulou a povrchová
kutikula je velmi tenká.
Zarputilé obdivovatele,
jako jsem já, ale něco takového neodradí, že? Když to nejde po dobrém, tak to
půjde po zlém, rozzuří se člověk a po dvou letech pracné přírodní bezsilikonové
péče a čekání na vytouženou délku popadne žehličku, termoaktivní přípravek
s tím nejďábelštějším složením a vrhne se do „boje“. Krátkodobý výsledek?
Neuvěřitelná dokonalost. Jenže… po dvou měsících zjišťuje, že: vlasy mají konečky
jako košťata, lámou se jako suché klacíky, padají v důsledku ucpání
hlavopokožkových pórů… prostě konec.
A tak pokorně svěsí hlavu
a vrátí se po ostříhání na cestu přírody.
Jak to tedy ty Japonky
dělají? Musí se o své vlasy přece nějak přírodně starat. Recepty jsem
otestovala na svých suchých vlnitých a poměrně silných vlasech (zkuste na svém
typu a napište co to udělalo).
Recept č 1.
Na padající vlasy
Potřebujeme: zelený čaj,
voda
Není nic jednoduššího než
obyčejný přeliv ze zeleného čaje. Obsahuje kofein, (to samé jako thein) hodně
skoro jako káva. Kofein nastimuluje vlasové folikuly a pokožku hlavy která se
prokrví, obsažené antioxidanty jí také prospějí a desinfekční látky zapůsobí na
nějaké náhodně vyskytující se neplechy.
Jak na to?
Uděláme nálev
z neovoněného (!) zeleného čaje za použití přibližně 80°C vody asi 300 ml.
Po minutě slijeme. Necháme zchladnout na asi 40°C a přelijeme vlasy.
Pokud vám vadí vůně jako
mně, můžete po pěti nebo ještě více minutách osprchovat hlavu studenou vodou.
Recept č 2.
Pro urovnání jemně
vlnitých vlasů
Potřebujeme: avokádo,
kvalitní olej podle vlastní volby
Oloupeme avokádo,
nakrájíme, dáme do mixéru, přidáme lžíci oleje. Rozmixujeme na co nejjemnější
pastu. Napatláme rovnoměrně po celé délce vlasů, hlavu zabalíme do folie, přes
to dáme čepici nebo ručník. Necháme minimálně půl hodiny, ale klidně až tři
hodiny. Pokud máte silnější a suché vlasy jako já, masku stačí opláchnout pouze
větším množstvím vody. Pro jemné vlasy bych asi použila šampon, ale nevím, zda
by to pak mělo ten urovnávací efekt. Po umytí zabalíme do ručníku vysušíme. Při
prosychání vlasů je tak jednou za deset minut protáhneme mezi dlaněmi, aby se
srovnaly.
Recept č 3.
Pomoc vysušeným konečkům
Potřebujeme: olivový a
levandulový olej
Olivový olej rozehřejeme
na teplotu neurčitou, asi 40-50°C. Vezmene vlasy a namočíme konečky do teplého
oleje asi na 4 minuty. Co nám zbude, nalijeme na hlavu a rozmatláme do nich.
Zabalíme do folie, necháme nějakou dobu, možno tři hodiny. Vlasy umyjeme
šamponem. Do vlhkých konečků jemně vetřeme levandulový olej. Vsákne se asi do
24 hodin úplně a není po něm ani stopa. Dělám tohle tak jednou měsíčně a už mám
půl roku po zkracování konečků a ještě jsem nenarazila na roztřepený.
Inspirovat se můžete i v naší Galerii v kategorii Asijské dlouhé vlasy.
Posílejte i své články, za virtuální a reálné odměny :)
Více ZDE
Foto (C) Richard Lee, Bram Vera Family, Trey Ratcliff
(C) Dlouhevlasy.cz, Kitsunechan, 2012. Publikování části nebo celku
na jiných webech je přísně zakázáno, možné POUZE na základě písemného
souhlasu dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
)
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
Nebo na to běžně používají věci v lahvičkách z továren jako my? 
Ten olej s kamélie se sehnat dá ale za šílenou cenu. 
