|
 Klarusa: A je to tady, máme tu další rok a s ním i zcela nový rozhovor, tentokrát po delší době opět s mužem. Portos je velmi aktivním členem DV, jehož nelze přehlédnout, navíc disponuje pěknou řádkou zálib, takže jeho odpovědi vás určitě nudit nebudou!
Nicole
Tak se toho pro začátek
ujmu já. Mám hodně otázek ohledně Portosovy identity, ale protože to není
vhodné, vynechám je.
Tak to je škoda. Protože tě můžu ujistit, že mé jméno (ve spojení
s mým vzhledem) stojí za to. Ale aspoň bude motivace uspořádat sraz a
přijít na něj. ;)
 Tudíž by mě zajímalo:
Jaký koníček bys označil za svůj hlavní, tedy za svého největšího koně, a jak jsi
k němu přišel?
Mým největším koněm asi budou psi. A přišel jsem k němu odjakživa,
tedy narozením. :P
(Ale je pravda, že táta psa nedovolil, takže k vlastnění psů jsem se
dostal až v dospělosti.)
Věříš, že majitel se
většinou podobá svému psovi (nebo naopak)?
Nevím, jak dalece funguje fyzická podobnost (i když i takové případy se
najdou), ale povahově to podle mě sedí často. Alespoň pokud můžu soudit podle
našich psů. :D
Jaký je tvůj vlasový cíl?
Čím delší tím lepší. (S tím že vím, že kudrnaté vlasy mi až na zem
nenarostou. Obzvlášť pokud si hodlají udržet momentální šnečí tempo růstu.)
Přál sis někdy rovné vlasy?
Ne. Jsem zcela spokojený s tím, co mám. (No dobře – mohly by být
delší. :D )
A konečně, jakým oborem
se pracovně zabýváš?
To hlavní je IT. To vedlejší je vlastně taky víceméně IT.
A pak je tu spousta věcí ve stadiu nesplněného snu, který se nějak nikdy
nezdařilo uvést do života.
Gwlanche
Já bych se chtěla
zeptat, jaké jídlo máš nejradši a jaké naopak nesnášíš?
Miluju sladké (minimálně u čokolády je to až závislost). Takže třeba takové
palačinky. Zvlášť když si je udělám sám a dám si na ně svoji vlastní marmeládu.
:P Příp. cosi dobrého pečeného.
A co nesnáším? Napadá mě třeba čočka (obzvlášť v té školní úpravě,
s párkem). V posledních pár letech už ani moc nepiju alkohol. A nejím
maso.
A jak dlouho už si
necháváš růst dlouhé vlasy? 
Myslel jsem si, že od patnácti. Ale když jsem kvůli tomuto „interview“
procházel staré fotky (díky Bone, to jsem snad ještě nikdy neudělal – zajímavý
zážitek), tak se to tváří, že od konce roku 2003 (nebo začátku roku 2004).
Ale popravdě do délky rostly jen několik let. Pak se to zaseklo. Až díky DV
jsem přišel na to, že je to „kritická délka po ramena“ (u mě díky kudrnám
zhruba po lopatky).
astrid
Ahoj, Portosi!
Pravidelně Tě potkávám
ve vlákně knižních ukázek, a tak by mě aspoň okrajově zajímalo Tvoje
čtenářství. :-) Jaký žánr Ti sedí?
Omlouvám se, jestli se „rozkecám“. Žánry vlastně snesu lecjaké. Vzhledem
k podstatě mého myšlení (které je založeno na představivosti a obrazech,
ne na slovech) mám nejradši věci s příběhem. Když se v knize něco
děje a já si to můžu představovat, to je ono. Naopak plané hrátky se slovy, za
kterými se neskrývá žádný opravdový obsah, opravdu nemusím. Takže takový
Vančura mě opravdu netankuje. A z poezie si stokrát víc užiju pěknou báseň
od někoho zcela neznámého než slavné básníky. Navíc čtu dost pomalu (ono
převádět slova do obrazů chvíli trvá :) ), takže tloušťka není zcela
zanedbatelným kritériem. (Když už něco začnu, tak to v drtivé většině
případů dotáhnu. A riskovat, že skončím na půl roku s tlustou nezajímavou
knihou…)
Rád se tedy začtu do dobré fantasy nebo dobrodružného románu. Srandě se
taky nebráním. Přiznám se, že i mezi Harlequinkama se najdou dobré kousky (máme
doma celou skříň knížek z edice Historická romance; což bývá i obdobím
moje krevní skupina). Asi bych snesl i dobrou detektivku, jen se vždy našlo
něco, co mě lákalo víc. A opravdu nemusím sci-fi ani horory apod.
Co se týče „vzdělávací“ literatury, souhlasím s Tebou, astrid („I blbé
knihy mají potenciál… třeba jak si udržovat kritické myšlení.“). Blbé knihy jsou
nejlepší. Když můžu s knihou nesouhlasit, tak si musím uvědomit,
s čím bych tedy souhlasil. A vzhledem k tomu, že to je poznání, na
které si člověk přišel sám, tak celkem přetrvává. Dokonalou ukázkou
z tohoto ranku byly třeba Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Na
druhou stranu, pokud si celou dobu říkám, jak je ta kniha geniální, tak si
z toho dlouhodobě moc neodnesu. Ale on vlastně i ten naprostý základ u
opravdu dobrých knih stačí…
Udržuješ si nějak
čtecí návyk?
Ani moc ne. Když je po ruce dobrá kniha (resp. kniha, o které předpokládám,
že je dobrá) a k tomu čas a nálada, tak se na ní vrhnu. Když něco
z toho chybí, tak nemám problém bez knihy přežít i delší dobu.
Co už by sis dlouho
chtěl přečíst?
Percepliquis, Percepliquis, Percepliquiiiiis! A oni pořád oddalují datum
vydání. Vrr! (Jedná se o poslední knihu ze série Dobrodružství, resp. Odhalení,
Ryiria od Michaela J. Sullivana. Poprvé s tím přišla Zlatushiq, ode mě
jste pak měli úryvek v Knižních ukázkách.)
Další otázka míří k
deskovkám - co patří mezi Tvé favority?
Nejradši mám to, co jsou oficiálně spíš oddechovky – tedy spíš kratší, ne
moc strategické. Prim hraje asi Blafuj. Svého času jsme si užili dost srandy se
Zrádcem, ale to bylo dáno hlavně partou lidí a specifickou situací (hodně často
jsem býval kouzelník a tak v 90 % případů dobrý :D ). Ty delší strategické
hry (zvlášť když se k cíli můžeš dopracovat mnoha cestami) mi moc nejdou.
Jsem totiž celkem náchylný občas udělat nějakou kravinu a u těchhle her se to
s tebou pak táhne až do konce – vlastně se pak vždycky akorát snažím
skončit poslední co nejtěsněji, na jiné ambice moc nebývá prostor. Ale výjimkou
je Hra o trůny. Tu už jsme hráli celkem dostkrát a myslím, že už jsem docela
pronikl do pravidel i strategie, takže tu si docela užívám.
 Zaujala mě zmínka o
staré víře našich předků ve výčtu Tvých zájmů – co konkrétně je pro Tebe
podnětné a inspirující? Udržuješ si nějak návaznost na zmíněnou tradici?
Odpověď na obě Tvoje otázky je vlastně stejná: tartaria.sk. Podnětné a
inspirující to je víc než dost. A návaznost je také dobrá, protože čerpají
z původních slovanských zdrojů. Mají moc pěkný úvodní článek, který
pokrývá víc věcí (a obsahuje odkazy na další články, takže se člověk může
celkem rychle zorientovat). Doporučuju ho přečíst s otevřenou myslí a
otevřeným srdcem, nic a priori ani nepřijímat ani neodmítat. Pak sami uvidíte,
jestli Vám to něco říká, nebo ne. No a pak je nahoře menu se spoustou různých
témat, takže podkladů pro další vzdělávání je dost. Taky už vyšly i nějaké knížky.
Mimochodem v tom úvodním článku je i vysvětleno, proč jsem do zájmů
nenapsal ,,stará víra našich předků“, ale ,,stará viera našich priedkov“
(ačkoliv je to popsáno na jiném příkladu).
Jinak klidně mi napište, kdybyste měli další otázky/připomínky.
Těším se na odpovědi!
:-)
A mně bylo potěšením odpovídat. Díky za otázky.
Proxim
Ahoj, zeptám se ohledně
Francie – co Tě na ní nejvíce okouzlilo, překvapilo?…
 Nejvíc mě okouzlili asi jurští koně (cheval comtois). Mám s nimi i pěknou příhodu – jeli jsme okolo výběhu s koňmi a
kravami, tak jsme se na ně šli podívat. A jak byste přilákali koně?
Zamlaskáním? No, na fotce je vidět, koho to zamlaskání zaujalo.
Jinak geograficky mě hodně oslovily Savojské Alpy (částečně i kvůli sýrům) a ani nevím proč, ale Chaîne des Aravis má úžasné kouzlo. Jinak Provence
samozřejmě byla zajímavá. Tam mě asi nejvíc oslovily zapadlé vesničky
v zapadlých údolích (zejm. údolí Tarnu). A ohromné kouzlo měla Bretaň. Tam
se mi asi líbilo všude (Presqu‘île de Quiberon – i přes ty davy – karnacké řady,
Cap Fréhel... a dál jsme se tehdy nedostali, protože začalo na několik dní
pršet.)
No a samozřejmě Paříž má úžasnou atmosféru (upřímně, bez ní by to bylo
dost nezajímavé město).
A co mě překvapilo? Jak je mi Francie blízká a jak moc by mě to tam táhlo,
kdybych si to dovolil… (Ale je třeba žít svůj život teď a tady, a ne se
odstěhovat do překrásného snu.)
Do jakého koutu by
ses ještě rád vypravil?
Velkým dluhem jsou Pyreneje a jejich podhůří. Pak by nebylo špatný si
zopakovat Bretaň a zvládnout ji (narozdíl od minule) komplet, společně
s Normandií; a cestou tam nebo zpátky projet i zajímavý místa severu. A
určitě bych nepohrdl trochou toulání Jurou.
A cestuješ po
vlastní ose, nebo v rámci zájezdů?
Myslím, že zájezdově jsme byli akorát s kolama
(vlastně s jednou výjimkou). Asi hlavně proto, aby nikdo nemusel dělat
řidiče. A na kolo-loď po chorvatských ostrovech by to po vlastní ose dost dobře
nešlo (fakt nemám ani jachtu ani kapitánský zkoušky :D). Ale jinak jedině po
vlastní ose!
ilona
Portosi, jaké jsou tvé
plány do budoucna..., myslím tak na příštích 5-8 let?
Konečně dostat rozum a přestat řešit kraviny.
A těšíš se na Vánoce?
V době, kdy jsi otázku pokládala (4. 12.), bych ti asi řekl, že jo. Ale
teď, když už jsem úspěšně přežrán cukrovím… :D
Jinak já už jsem lidi okolo sebe povětšinou naučil Vánoce, narozeniny apod.
moc neřešit, takže nemám stres s nakupováním dárků. Stromeček taky
neřešíme – uřízlý už hodně dlouho nevedeme, umělý už jsme taky nechtěli a ten
živý, co jsme měli na balkóně, raději odešel do věčných lovišť, než aby sloužil
jako vánoční stromeček.
Takže dárky jsou, jen když na něco pěkného narazím. A nutně nejsou svázány
jen s Vánocemi (i když to tak nakonec většinou dopadne).
Bonemína
Ještě něco přidám
Jakou nejšílenější věc sis na vlasech (nebo i vousech) pořídil?
Bone, asi tě zklamu. Vzhledem k tomu, že délku vlasů, co by stála za
řeč, jsem si pořídil vlastně až v dospělosti, tak k žádným výrazným
excesům nikdy nedošlo. (Nehledě na to, že na šílenosti moc nejsem.) Dokonce ani
kamarádi nikdy nechtěli moc experimentovat – akorát asi jedna nebo dvě
kamarádky mi upletly cop.
Takže tou nejkurióznější věcí nakonec budou čtyři gumičky, co si teď dávám
na vousy vždycky na pár hodin po umytí. Potřebuju totiž vousy trochu zkrotit,
jinak se mi mají tendence rozdělit do dvou pramenů (v čemž se necítím moc
pohodlně).
S kým bys nejraději
posnídal, kdyby sis mohl vybrat úplně kohokoli, kdo kdy žil?
Já bych si asi vystačil sám.
Ale pokud by to muselo být, tak asi Sokrates (za předpokladu přítomnosti kompetentního
tlumočníka; a i tak si myslím, že by to byla poněkud tichá snídaně), příp.
Buddha (ale s tím by to dopadlo úplně stejně). Anebo si nechat trochu
promluvit do duše některým z dávnějších předků.
A co se reálných osob týče – co takhle s partou z DV? :D (Ale
fakt, mohlo by se zase něco uspořádat, až bude tepleji.)
Jaká je tvá nejoblíbenější zelenina?
Cuketa. Nebo možná lilek. Ani nevím, kdo by vyhrál, kdyby svedly bitvu o
první místo.
A k tomu houby a těstoviny (nebo možná ještě radši brambory). Mňam.
Která knížka z dětství
tě nejvíc ovlivnila?
Nemám zdání. Přiznám se, že jakási slabá asociace ťuká na vrátka, ale je to
příliš neuchopitelné (takže si ani nejsem jistý, jestli nějaká taková kniha
skutečně byla).
Jinak se mi samozřejmě ohromně líbil Malý princ. Ale to už není kniha
příliš raného dětství. A asi ani nemůžu říct, že by mě vlastně zas až tak moc
ovlivnila (jen se mi prostě velmi líbila).
(Kromě toho mi ještě utkvělo vysvětlení tichého našlapování ze Školy Malého
stromu. To mě asi i trochu ovlivnilo. :) )
Děkuju moc všem za otázky. Bylo radostí na ně
odpovídat. A i přes počáteční (mírnou) nelibost děkuji Bone za nominaci –
nejen, že to nebylo tak hrozné, jak jsem se zpočátku trochu bál, ale otázky
byly milé a rád jsem si s vámi takhle na dálku „pokecal“. :)
Ještě využiju této příležitosti, abych vám řekl, jak
jsem rád, že jsem DV našel a že jste (jsme?) opravdu skvělá parta.
Jako další bych chtěl nominovat seelyu jako jednu
z nejreprezentativnějších členek DV a naši pilnou moderátorku. Kromě
pěstování svých úžasně dlouhých vlasů je seelya zarytým metalovým fanouškem.
Smím-li soudit dle jejích fotek, tak také nepohrdne nějakým tím cestováním,
zejména (ale nejen) po rodném Slovensku. Ráda a moc hezky fotí hřbitovy. (A to
se rovnou zeptám - jak ses k tomu dostala?)
Foto (C) Portos
(C)
Dlouhevlasy.cz, Portos, 2017. Publikování části nebo celku na
jiných webech je přísně zakázáno, možné POUZE na základě písemného
souhlasu dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
)
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
bezva čtení - díky. 
Seelyo, promiň.
Jinak na profilu brzy přibudou další fotky (nebylo lehké udělat do článku tak omezený výběr