V dávných dobách prakticky nebyla urozená žena, která by neměla vlasy dlouhé alespoň do poloviny zad či po zadeček. Šlechta měla na rozdíl od většiny neurozených čas věnovat se úpravě vlasů a celkovému vzhledu. Pokud si urozená dáma myla vlasy,  mohla si to v klidu naplánovat a věnovat mytí a sušení třeba celý den. Takovým příkladem je historicky doložená svatební cesta Lukrécie de Borgia, která se protáhla o několik týdnů, protože si Lukrécie často myla své pověstně dlouhé vlasy a cestování se tím zdrželo - dáma přeci nemůže cestovat s mokrými vlasy. A o tom že dlouhé husté vlasy schnou skutečně dlouho, vás asi nemusím přesvědčovat.                              
Dlouhé vlasy byly nedílnou součástí ideálu krásy. Udatní rytíři byli šťastni, pokud se mohli jen dotknout kadeří své vysněné paní. Díky tomu byly opěvovány i mnohými trubadůry: